Na konci listopadu začalo do domu zatékat. Nejdřív jen malá skvrna v rohu chodby, potom kapka na parapetu, nakonec mokrý flek na stropě
— Možná by sis měla chvíli bydlet jinde, — řekl Jiří. Čekal, že se Alena lekne a ustoupí. Jenže ona vzala tašku a odešla. Všechno začalo střechou. Na
Mass Effect
Беше краят на дъждовен ноември. Елена седеше в апартамента си в София и гледаше телефона. Майка ѝ звънеше за седми път в рамките на час.
— О, героинята пристигна — каза Милена, без да вдигне очи от телефона. — Дадоха ли ти медал за спасението? — Здравей, Милена. И аз се радвам да
Mass Effect
Era o fim de novembro, numa noite de chuva. Helena olhava para o telemóvel a vibrar em cima da mesa. A mãe ligava pela sétima vez numa hora.
— Oh, chegou a heroína, — disse Rita, sem tirar os olhos do telemóvel. — Deram-te uma medalha pelo salvamento? — Olá, Rita. Também fico feliz por te
Mass Effect
À trente-deux ans, Claire n’était plus la jeune fille pauvre qui travaillait le soir après les cours. Elle avait créé sa petite agence de communication à Lyon, louait un bureau modeste dans le centre et avait presque fini de payer son appartement.
— Oh, l’héroïne est arrivée, — dit Manon sans lever les yeux de son téléphone. — On t’a donné une médaille pour ton sauvetage ? — Bonjour, Manon.
Mass Effect
Був кінець дощового листопада. Оксана сиділа у своїй квартирі й дивилася на телефон. Мати дзвонила вже всьоме за годину.
— О, героїня завітала, — сказала Таня, не відриваючись від екрана. — Орден дали за порятунок? — Доброго дня, Таню. Я теж рада тебе бачити, — Оксана не
Mass Effect
November vége volt. Hideg eső verte Eszter budapesti lakásának ablakát, a telefon pedig újra rezegni kezdett az asztalon.
– Ó, megérkezett a hősnő – mondta Nóra, fel sem nézve a telefonjából. – Kaptál kitüntetést a megmentésünkért? – Szia, Nóra. Én is örülök, hogy látlak – felelte
Mass Effect
Het was eind november. Regen tikte tegen de ramen van Mariekes appartement in Utrecht. Op tafel trilde haar telefoon opnieuw.
— O, de heldin is gearriveerd, — zei Lisa zonder van haar scherm op te kijken. — Heb je een medaille gekregen? — Hallo Lisa. Ik vind het
Mass Effect
Pod koniec deszczowego listopada Anna siedziała w swoim mieszkaniu w Warszawie i patrzyła na telefon. Matka dzwoniła siódmy raz w ciągu godziny.
— O, bohaterka przyjechała, — rzuciła Magda, nie odrywając wzroku od telefonu. — Medal dali za ratowanie świata? — Dzień dobry, Magdo. Ja też się cieszę, że cię
Mass Effect
Era la fine di novembre, una sera fredda e piovosa. Elena guardava il cellulare vibrare sul tavolo e sentiva salire dentro di sé un’amarezza antica.
— Oh, è arrivata l’eroina, — disse Chiara senza staccare gli occhi dal telefono. — Ti hanno dato una medaglia per il salvataggio? — Buongiorno anche a te,
Mass Effect
Byl konec deštivého listopadu. Klára seděla ve svém bytě, dívala se na displej mobilu a cítila, jak se jí v hrudi zvedá stará, známá hořkost.
— Hrdinka dorazila, — pronesla Petra, aniž zvedla oči od telefonu. — Dostala jsi medaili za záchranu světa? — Dobrý den, Petro. Taky tě ráda vidím, — odpověděla
Mass Effect