CZ

— S námi ani s tátou nepočítej! — řekla matka tak ostře, že se Lucie na okamžik přestala nadechovat. Stála uprostřed kuchyně a v obou rukou držela hrnek

Jana seděla u okna autobusu a držela v náručí pětiletou Elišku, které už klížily oči. Devítiletý Matěj měl sluchátka a hrál hlučnou hru na tabletu, ale i on

— Aleno, máme skvělou zprávu! — oznámila matka slavnostně do telefonu. — Lukáš si nejspíš našel práci. Kancelář má kousek od domu a plat je prý fantastický. Dnes

— Takže ty si budeš chodit za jinými a já to mám jen spolknout? — Nedělej z toho drama. Dneska je to přece normální. — A až začnu

— Možná by sis měla chvíli bydlet jinde, — řekl Jiří. Čekal, že se Alena lekne a ustoupí. Jenže ona vzala tašku a odešla. Všechno začalo střechou. Na

— Hrdinka dorazila, — pronesla Petra, aniž zvedla oči od telefonu. — Dostala jsi medaili za záchranu světa? — Dobrý den, Petro. Taky tě ráda vidím, — odpověděla

Hana už potřetí drhla dlaždičky v kuchyni, ale myšlenkami byla úplně jinde. Nový byt ještě voněl barvou, čisticím prostředkem a prachem po opravách. Nebyl krásný. Nebyl dokončený. Ale

— Neboj se, dcero! Ludmila nedostane nic. Všechny peníze půjdou do naší rodiny. Veronika se zarazila uprostřed věty. — Jaké peníze, mami? — No jaké asi? Byt prodáme.

— Evo, nebudu snášet ponížení, — řekla Hana pomalu. — Mám právo na klidný život. — Klidný? — Eva prudce vstala. — Tomuhle říkáš klid? Trháš rodinu na

— Chtěla bych tě poprosit, aby u nás Lenka týden bydlela… Jakub pevně sevřel rty. Cizí lidi ve svém bytě nesnášel. Jakub právě dokončoval salát v kuchyni, když