CZ

Volala mi v úterý večer, zrovna když jsem dopíjela třetí kafe a marně se snažila dodělat uzávěrku. Matčin hlas zněl nějak divně — ne vyděšeně, spíš smířeně, jako

„Tomáši, a co ten pes? Nebereš si ho?“ zeptala se Kateřina, když stála v předsíni se dvěma obrovskými kufry. Tomáš se na ni zaraženě podíval. Hop – malinká

Můj syn jí ani nepoznal. Je mi třiačtyřicet. Jmenuju se Jirka a jsem táta na plný úvazek. Před dvěma lety, když bylo Ondrovi pět, mi moje žena Markéta

V úterý večer ke mně do dílny vešla Petra Novotná. V ruce svírala přeložený papír a omluvu, kterou zopakovala třikrát, než došla až k mému pracovnímu stolu. Bylo

Voda z kohoutku bubnovala o dno dřezu, až to zvonilo po celé kuchyňce v paneláku na Vinohradech. Marta pomalu otočila páčkou, utřela si ruce do zástěry a otočila

— Tak dělej, Karle, kde jsou ty zatracený prstýnky?! Vždyť je za deset minut osm, v matice na nás budou čekat jak na blbce! Jana už přehrabovala kabelku

Telefon zazvonil přesně v jednu ráno. Andrea sebou trhla, srdce jí bušilo až v krku. V pološeru ložnice nahmatala displej a zamžourala na jméno. Simona. Zavřela oči a

Ten telefon mě probudil přesně v pět ráno. Cizí číslo, brněnská předvolba. V tu chvíli jsem ještě netušila, že během pár vteřin se celý můj svět obrátí naruby.

Seděla jsem v restauraci U Zeleného stromu a připadala si, jako by mě někdo polil studenou vodou. Všechno kolem zářilo – stříbrné balonky, světýlka navlečená přes celý strop,

V obýváku to páchlo zatuchlou vodou a mokrou omítkou. Tereza stála před prasklinou ve zdi, ze které se už druhý den líně řinul tenký pramínek, a poslouchala manžela.