CZ
Bylo úterý, půl čtvrté odpoledne. Seděla jsem u okna v kuchyni a loupala jablka na štrúdl. Rádio hrálo něco starého, z okna táhlo od řeky. Normální den. Pak
Pracuji v notářské kanceláři na Lannově třídě v Českých Budějovicích jedenáct let. Jmenuji se Alena Vodičková a jsem asistentka notáře. Viděla jsem už leccos — dělení dědictví, která
Když mi bylo dvacet devět, poprvé v životě jsem si sbalila kufr ne proto, že někam jedu, ale proto, že odněkud utíkám. Stála jsem v předsíni bytu v
Vzala jsem si Tadeáše po pěti letech chození a myslela, že vím, do čeho jdu. Jeho rodiče jsem znala, působili tiše, nenápadně, na návštěvách se drželi zpátky. Jeho
Paní Alena jim každý den uklízela chodby, zametala listí ze dvora, v zimě odhazovala sníh před vchodem a na jaře sbírala větvičky, které napadaly ze stromů. Děti
Zuzana Malá nesnášela překvapení. Ne proto, že by byla nudná. Prostě věřila, že co se dá naplánovat, to se má naplánovat. Kontrola, pořádek, jistota. Takhle vystudovala práva v
Když Vítek přinesl z auta tu obří igelitku, chvíli jsem jen stála ve dveřích. Taška byla narvaná k prasknutí, v kuchyni voněl ocet z velikonočního úklidu a v
Nejdřív to vypadalo jako obyčejné ráno. Zuzana stála na dvoře v papučích, v ruce hrnek s nedopitým čajem, a koukala, jestli už roztál led na cestě. Moje sestra,
Ten kašel jsem slyšel už ze schodiště. Suchý, dávivý, štěkavý. Ozvěna se nesla celým panelákem na sídlišti Ostrava-Jih jako siréna. Sáhl jsem po klice dřív, než stačila zazvonit.
Jmenuju se Lukáš a bude mi čtyřicet tři. Když mi bylo jednatřicet, přišel jsem o všechno — zkrachovala mi firma, rozpadlo se manželství a já se vrátil k