Životní příběhy

Ten telefon mě probudil přesně v pět ráno. Cizí číslo, brněnská předvolba. V tu chvíli jsem ještě netušila, že během pár vteřin se celý můj svět obrátí naruby.

Seděla jsem v restauraci U Zeleného stromu a připadala si, jako by mě někdo polil studenou vodou. Všechno kolem zářilo – stříbrné balonky, světýlka navlečená přes celý strop,

V obýváku to páchlo zatuchlou vodou a mokrou omítkou. Tereza stála před prasklinou ve zdi, ze které se už druhý den líně řinul tenký pramínek, a poslouchala manžela.

Stála jsem u branky základní školy na sídlišti Kamýk a v ruce svírala papírový sáček. Uvnitř byl chleba s máslem a plátkem krůtí šunky a kolečkem kyselé okurky

Na pražském letišti Václava Havla jsem čekal na let do Barcelony. Můj let měl tři hodiny zpoždění a po kapsách jsem měl prázdno jako obvykle. Za výlohou butiku

Dana si uvědomila, že to Ema myslí vážně, až když uviděla tu starou krabici s plastelínovými figurkami. Byla v ní zmuchlaná žába bez nohy, sněhulák s rozpláclou hlavou

Když se mě paní Dvořáková ze sousedství zeptala, jestli bych na pár hodin nepohlídal jejího vnuka, málem jsem zakroutil hlavou. Děti? To už jsem roky neměl v ruce

„Kdo by se o toho starýho dědka zajímal, proboha!“ smál se Josef do telefonu, zatímco jednou rukou lovil v šuplíku otvírák na pivo. „Vždyť je to úplně k

Klára položila na kuchyňskou linku otevřenou krabičku a svezla se na židli. „Svatba nebude, mami.“ Hlas se jí zlomil, ještě než dořekla, a z očí jí vytryskly slzy

Věra Novotná zvedla hlavu od šálku s čajem. Před ní seděla snacha Simona a olizovala čokoládovou polevu z vidličky. Na stole stála otevřená krabice od dortu z cukrárny