Zčervenal. Nečekal, že mu odpovím tak ostře.
Jeho nová partnerka Sára mu zjevně už stačila namluvit, že svět se musí točit kolem jejich „dokonalé lásky“.
– Pokud Lucii nevymažeš ze svého života, – řekl tiše, – ztratíš mě. Vyber si!
Dívala jsem se na něj a nepoznávala ho. Kde je ten chlapec, který mi v devíti letech sliboval, že mě nikdy neopustí?
– Výběr už byl udělán, Petře. Jen ne mnou.
V tu chvíli zazvonil zvonek.
– Kdo to je?
– Lucie přivezla Aničku. Jak jsme se domluvily.
Petr zbledl.
Na prahu stála Lucie – klidná, bledá, v tmavém kabátu. Vedle ní poskakovala malá Anička.
– Babičko! – vnučka vběhla dovnitř.
Lucie okamžitě uviděla mužské boty v předsíni.
– Omlouvám se, nevěděla jsem, že máte návštěvu, – otočila se k odchodu.
– Zůstaň, Lucie. Musíme si to vyjasnit. Všichni.
Petr vešel do předsíně.
– Takže tak, – řekl. – Buď ona, nebo já.
Lucie ztuhla.
– Já sem chodím jen kvůli Aničce.
– Tvoje přítomnost je toxická! – vybuchl.
– Tohle už je moc, Petře! – ozvala se Lucie.
Napětí se dalo krájet.
– Mami, poslední šance. Přestaň s Lucií kontakt. Nebo odcházím.
Ticho.
A pak jsem řekla:
– Petře… jsi úplně stejný jako tvůj otec. Když odešel, bolelo to. A ty teď děláš totéž.
– Neodvažuj se!
– Jsou to fakta.
Nakonec si vzal bundu.
– Tak dobře. Vyber si ji. Já odcházím.
Dveře bouchly.
Anička se objevila ve dveřích:
– Odešel táta kvůli mně?
Vzala jsem ji do náruče.
– Ne, zlatíčko. Táta jen hraje špatnou hru.
Uběhly dva týdny.
Petr si změnil číslo.
Jeho kolegyně mi řekla, že tvrdí, že jsem „pod vlivem a psychicky manipulovaná“.
Lucie jednou večer seděla u mě v kuchyni.
– Možná bych měla přestat chodit…
– Ne, Lucie. Kdybych teď ustoupila, ztratím sama sebe.
O pár dní později přišla zpráva:
„Poslední šance. Rodinný oběd. Bez Lucie. Aničku přiveď.“
Odpověděla jsem:
„Ne. Přijď ty v sobotu v deset. Jinak už nepřijď nikdy.“
A zablokovala jsem číslo.
Lucie se na mě podívala:
– Opravdu?
– V šedesáti třech letech jsem pochopila jednu věc – nemůžeš zachránit někoho, kdo se sám topí. Můžeš jen stát na břehu s lucernou.
Seděly jsme v tichu. Venku sněžilo.
Bolí to. Ale v domě je klid.
A já vím, že jsem udělala správnou věc.