— Lenko, jde o takovou věc… — začal Andrej opatrně. — Kosťa chce studovat u nás ve městě. No a na začátek by potřeboval někde bydlet…
Nedopověděl. Lenka zabodla nůž do prkénka tak prudce, až dřevo zapraskalo.
— Ty to myslíš vážně?
Před třemi lety Kosťa, Andrejův mladší bratr, přivedl do jejich bytu partu kamarádů, když byli s Lenkou pryč. Vylomili dveře, pili, kouřili, rozházeli věci, odnesli televizi, šperky i peníze. Rodiče pak zaplatili část škody, ale Lenka si dodnes pamatovala něco jiného: rozšlapané svatební fotografie, otevřené zásuvky s prádlem a prázdné místo ve šperkovnici po náramku od maminky.
— Byl mladý, — řekl Andrej slabě. — Změnil se.
— Tak ať se mění jinde.
Několik dní spolu mluvili jen o chlebu, účtech a odpadcích. Andrejovi volala matka. Plakala, prosila, vyčítala.
— Je to tvůj bratr. Kam půjde? Na nádraží?
A Andrej začal slábnout.
V pátek se Lenka vrátila z práce dřív. Už v předsíni uviděla cizí boty. V obýváku stál Kosťa s batohem. Byl vyšší, hubenější, ostříhaný nakrátko. Vedle něj Andrej.
— Jen na jednu noc, — řekl manžel rychle. — Zítra půjde na kolej.
Lenka se na něj podívala tak klidně, že zbledl.
🔥 Čtěte pokračování v komentářích a nezapomeňte napsat, jestli příběh splnil vaše očekávání.