Milada otevřela s výrazem mučednice. Na sobě měla naškrobenou zástěru a v ruce vařečku. „Už se ten malý tyran uklidnil? Vařím se s tím celé dopoledne a on mi to plivne pod nohy! Za mých mladých let by dostal pohlavek a…“
„Vy jste ho vyhodila na chodbu. Polonahého. Do zimy,“ přerušila ji Klára mrazivým, tichým hlasem. „Kvůli obědu.“
„Je to můj vnuk a potřebuje disciplínu! Jste na něj moc měkcí! Já vím nejlíp, jak…“
Klára ji ignorovala. Položila Matyáše na gauč v obýváku, přikryla ho dekou a vytáhla mobil. Okamžitě vytočila videohovor. Jakub, její manžel, to zvedl z firemní kantýny.
„Ahoj lásko, co se děje?“
„Jakube, podívej se na svého syna,“ otočila kameru na třesoucího se Matyáše a pak na Miladu. „Tvoje matka ho zamkla na chodbě v pyžamu, protože mu nechutnala koprovka. Dávám ti dvacet minut. Jestli tu nebudeš, sbalím malému věci a odjíždíme k mým rodičům. A už se nevrátíme.“
Milada zbledla a začala máchat rukama. „To je absurdní! Jakube, tvoje žena přehání, já ho jen chtěla naučit úctě…“
Z telefonu se ozval zvuk padající židle. „Jedu domů. Hned,“ řekl Jakub hlasem, který Klára ještě nikdy neslyšela.
Když se o čtvrt hodiny později rozletěly dveře, Jakub byl rudý vzteky. Celé roky omlouval matčino chování, její jízlivé poznámky i kontrolu nad jejich domácností. „To je prostě máma,“ říkal vždycky. Ale tohle překročilo všechny hranice.
„Mami, sbal si věci,“ řekl tvrdě, bez pozdravu.
„Jakoubku, přece mě nevyhodíš! Já to myslela dobře! Ta vaše výchova…“
„Moje výchova nezahrnuje týrání dětí zimou! Ven. Hned. A dokud tě nezavolám, neukazuj se tu.“
Milada s pláčem a uraženým mumláním opustila byt. Jakub si dřepl k Matyášovi, pohladil ho po vlasech a pak se podíval na Kláru. „Omlouvám se. Byl jsem slepý. Už nikdy vám neublíží.“
O týden později Milada zazvonila. V rukou držela malé dřevěné autíčko a tvářila se nezvykle pokorně. Klára ji pustila dál, ale stoupla si mezi ni a syna. „Můžete si hrát. Ale pravidla v tomto domě určuji já,“ řekla pevně. Milada jen tiše přikývla. Ten večer si Klára udělala hrnek čaje a poprvé po letech cítila, že se může ve vlastním domě volně nadechnout.