CZ

— Danielko, dceruško, otevři. Vždyť nejsme cizí. Přivezli jsme dort. Pražský, tvůj oblíbený. Dívala jsem se na ně kukátkem a přemýšlela, odkud vzali, že mám ráda pražský dort.

— V tvém věku je to ostuda, — řekla moje dcera. A ten večer jsem vyměnila zámky. Nestalo se to najednou. Člověk přece nepřestane být matkou po jedné

— Tohoto člověka tady obsluhovat nebudeme. Marek Holub to řekl tiše, ale Monika ho slyšela až příliš dobře. Stála uprostřed sálu restaurace „Stříbrná koruna“, jednoho z těch podniků

Před třemi lety se mi život rozpadal pod rukama. Studovala jsem vysokou školu, brala každou směnu navíc a stejně jsme doma pořád počítali každou korunu. Máma vychovávala mě

— Jak dlouho ještě budeš třískat nádobím? Oleg měl včera narozeniny, nech člověka dospat! Hlas tchyně prořízl tiché nedělní ráno jako tupý nůž. Marie stála u dřezu po

Na osmnácté narozeniny mé vnučky jsem jí přinesla malou krabičku. Byla tmavě modrá, sametová, už trochu odřená na hranách. V kapse kabátu jsem ji mačkala celou cestu do

Do vesnice přijel v červenci. Auto bylo černé, drahé, lesklé, s pražskou poznávací značkou. Taková auta se v malé vsi u Tábora neobjevovala často. Děti vyběhly k silnici,

Když paní Helena poprvé uviděla dívku, kterou si její jediný syn chtěl vzít, v hrudi se jí zvedla těžká vlna zklamání. Seděla u stolu se šálkem kávy, který

— Pojď, moje sluníčko, dám ti najíst. Mám tady teplou polévku. A potom uděláme úkoly. Maminka ať spí, potřebuje odpočívat. — Babičko… ale ona spí pořád, — řekla

— To je všechno, co bude k obědu? — zeptala se Pavla uraženě a nakoukla do hrnce. Na sporáku tiše probublávala zeleninová polévka bez masa. Vedle stála mísa